Archiv rubriky: studenti

KNIHOVNA KDD

excelový seznam odborné literatury i děl.

ZDE Knihovna KDD 2017

Výpůjční řád příruční knihovny Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo

  1. Posláním příruční knihovny oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo při Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF Slezské univerzity v Opavě je přispívat k rozvoji vzdělávací a vědeckobadatelské činnosti studentů i pedagogů daného oboru.
  2. Příruční knihovna oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo při Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF Slezské univerzity v Opavě byla zřízena z darů pedagogů a příznivců oboru.
  3. Knihy, časopisy a DVD se půjčují jen studentům a pedagogům oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo. Výjimku může udělit vedoucí oboru či přední pedagog oboru (dr. Jana Cindlerová).
  4. Čtenář v rámci první výpůjčky stvrzuje podpisem do výpůjčního systému, že je obeznámen s výpůjčním řádem a že se zavazuje tento řád dodržovat. Student při zápisu předkládá studijní průkaz.
  5. Výpůjční doba knih a časopisů je 2 týdny, v případě DVD 1 týden. Po uplynutí této doby může knihovna výpůjčku prodloužit, nežádá-li titul jiný čtenář.
  6. Neodevzdá-li čtenář vypůjčené materiály ve stanovené lhůtě, bude mu automaticky načítána upomínka 1 Kč á den. Získané finance budou použity výhradně na podporu obnovy fondů knihovny.
  7. Ztrátu nebo poškození titulu (včetně poškození obalu) je povinen nahradit ten čtenář, jemuž byl zapůjčen. Ztracený nebo zničený titul nahradí čtenář pořízením jeho kopie v dostatečné kvalitě.
  8. Poškození, zničení nebo ztrátu vypůjčeného dokumentu je uživatel povinen bezodkladně ohlásit a škodu uhradit knihovně ve stanovené lhůtě. O způsobu náhrady škody rozhoduje knihovna. Náhrada je možná:
  9. a) dodáním neporušeného výtisku téhož dokumentu ve stejném vydání;
  10. b) dodáním neporušeného výtisku téhož dokumentu v jiném vydání;
  11. c) dodáním kopie téhož dokumentu v dostatečné kvalitě vyhovující dalšímu využití v rámci výpůjček.
  1. Čtenářem přestává být ten, kdo úmyslně poškodí knihy, časopisy nebo jednáním svým nebo svých dětí způsobí knihovně škodu, kterou nenahradí. Z řad čtenářů může být vyloučen ten, kdo soustavně porušuje výpůjční řád.
  2. Před ukončením studia musí mít student vyrovnán závazek vůči knihovně. Tituly je potřeba vrátit bez prodlení do 7 pracovních dnů po vykonání státní závěrečné zkoušky.

Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo,

V Opavě 20. 02. 2017

 

Okruhy ke státnicím 2017/18

Průběh státní závěrečné bakalářské zkoušky

Oboru, platí, od školního roku 2017/18.

Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo

 

Státní závěrečnou bakalářskou zkoušku tvoří:

1) teoretická část, která zahrnuje následující okruhy otázek:

– dějiny světového a českého divadla;

– teorie divadla a dramatu;

– dramaturgie kultury;

– analýza divadelní inscenace nebo dramatického textu (student u zkoušky předloží seznam nejméně 50 zhlédnutých inscenací, záznamů divadelních inscenací nebo seznam přečtených dramatických textů. Komise vybere jeden z těchto titulů a student jej následně podrobí detailní analýze.)

2) praktická zkouška

V rámci praktické zkoušky student prezentuje projekt, jehož téma si zvolí a detailně rozpracuje v rámci výuky předmětu Dramaturgický workshop III. Jedná se např. o tyto projekty:

– sestavení dramaturgického plánu pro vybraný typ divadla a jeho zdůvodnění;

– dramaturgický projekt inscenace (od zdůvodnění výběru titulu, vypracování dramaturgické koncepce, přes žádost o grant, zajištění autorských práv k inscenaci až po program a přípravu podkladů pro prezentaci inscenace v médiích);

– sestavení dramaturgické koncepce pro divadelní festival, filmovou přehlídku nebo multižánrový festivalový projekt;

– prezentace vlastní tvorby (dramatický text, adaptace, realizace inscenace);

– překlad divadelní hry.

 

Tematické okruhy pro státní závěrečnou bakalářskou zkoušku

oboru

Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo

 

 

 

  1. DĚJINY SVĚTOVÉHO DIVADLA

 

  1. Antické divadlo.
  2. Světské a náboženské divadlo v období středověku.
  3. Divadlo evropské renesance.
  4. Commedie dell’arte a její následovníci.
  5. Evropské barokní divadlo.
  6. Divadlo období klasicismu a osvícenství.
  7. Evropské romantické divadlo.
  8. Počátky realismu v divadle a dramatu.
  9. Vrcholné projevy evropského realistického divadla.
  10. Překonání realismu. Divadlo v období moderny.
  11. Podoby a proměny divadla evropské avantgardy.
  12. Od epického divadla k politickému.
  13. Od absurdity k chudému divadlu.
  14. Divadlo závěrečné fáze modernismu a divadlo postmoderní.
  15. Současné podoby světového divadla a dramatu.

 

 

  1. DĚJINY ČESKÉHO DIVADLA

 

  1. Počátky české divadelní kultury a podoby středověkého divadla na našem území.
  2. Humanistické a renesanční divadlo na našem území.
  3. Barokní divadlo a drama v Čechách a na Moravě.
  4. Počátky novodobého českého divadla v době osvícenství.
  5. J. K. Tyl a jeho přínos českému divadlu. Zrod a realizace ideje národního divadla v českém divadelním hnutí.
  6. Romantismus a české divadlo.
  7. Nástup realismu na českých scénách.
  8. Česká moderna a její vliv na utváření podoby českého divadelnictví v 90. letech 19. století a v prvních dvou desetiletích 20. století.
  9. Činohra národního divadla za uměleckého vedení Jaroslava Kvapila.
  10. Divadlo a drama v nových podmínkách Československé republiky. Hlavní vývojové tendence v českém divadelnictví mezi světovými válkami.
  11. Česká divadelní avantgarda.
  12. České divadlo v zápase proti fašismu.
  13. Vzestup českého divadla na sklonku 50. let a v 60. letech 20. století (ve srovnání s předcházejícím obdobím od roku 1945).
  14. České divadlo a drama po roce 1989 (ve srovnání se situací v době normalizace).
  15. Současné české divadlo a drama.

 

III. TEORIE DIVADLA A DRAMATU


  1. Pojem divadlo a jeho proměny. Základní předpoklady vzniku a existence divadla. Umělecká specifičnost divadla a jeho místo v rámci ostatních umění.
  2. Čas a prostor v divadle a v dramatu.
  3. Složky divadelního výrazu, jejich hierarchie v divadelním artefaktu. Výstavba inscenace a její složky.
  4. Metody a techniky moderního herectví a jejich představitelé.
  5. Divadlo jako instituce.
  6. Myšlení o divadle. Hlavní představitelé světové a české divadelní teorie.
  7. Mimoumělecké kontexty divadla: divadlo jako sociologický jev, divadlo jako hra a rituál, divadlo jako komunikace.
  8. Specifičnost divadelního textu. Drama, pokusy o jeho definice. Stavba dramatu.
  9. Vyjadřovací prostředky herce (herecká průprava).
  10. Divadelní druhy a žánry, žánry dramatu.
  11. Proměny dramatu. Vývoj dramatu v kontextu dějin divadla.

 

 

  1. DRAMATURGIE KULTURY

 

  1. Co je dramaturgie: definice a smysl pojmu, obsah dramaturgické činnosti, postavení dramaturgie v systému divadla. Dramaturgie divadelní a dramaturgie kulturní.
  2. Dramaturgická volba a umělecký program divadla s přihlédnutím k různým typům divadla.
  3. Proces a harmonogram vzniku divadelní inscenace, podíl a vztah jednotlivých složek v ní (s důrazem na dramaturgickou práci).
  4. Sestavování a tvorba dramaturgického plánu. Získávání informací o dramatických textech, spolupráce s divadelními agenturami, autory a překladateli.
  5. Výběr předlohy (dramatické či literární) pro divadelní inscenaci a další práce s ní (textové úpravy, revize překladu, analýza, interpretace, dramaturgicko-režijní koncepce).
  6. Management divadelní/kulturní akce, spolupráce s médii, redakční práce: příprava a realizace programu, propagačních materiálů a informací po tiskovou konferenci, public relations, reklama.
  7. Festival jako umělecké dílo. Dramaturgie festivalu (divadelní, filmový, hudební a kulturní multižánrový festival).
  8. Fundraising a jeho role v rámci kulturní akce či chodu kulturní instituce.
  9. Práce s publikem. Podstata, cíl, základní techniky a konkrétní příklady uměleckého vzdělávání.
  10. Vztah divadla a filmu. Vztah divadla a rozhlasu.