Okruhy ke státnicím 2017/18

Průběh státní závěrečné bakalářské zkoušky

Oboru, platí, od školního roku 2017/18.

Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo

 

Státní závěrečnou bakalářskou zkoušku tvoří:

1) teoretická část, která zahrnuje následující okruhy otázek:

– dějiny světového a českého divadla;

– teorie divadla a dramatu;

– dramaturgie kultury;

– analýza divadelní inscenace nebo dramatického textu (student u zkoušky předloží seznam nejméně 50 zhlédnutých inscenací, záznamů divadelních inscenací nebo seznam přečtených dramatických textů. Komise vybere jeden z těchto titulů a student jej následně podrobí detailní analýze.)

2) praktická zkouška

V rámci praktické zkoušky student prezentuje projekt, jehož téma si zvolí a detailně rozpracuje v rámci výuky předmětu Dramaturgický workshop III. Jedná se např. o tyto projekty:

– sestavení dramaturgického plánu pro vybraný typ divadla a jeho zdůvodnění;

– dramaturgický projekt inscenace (od zdůvodnění výběru titulu, vypracování dramaturgické koncepce, přes žádost o grant, zajištění autorských práv k inscenaci až po program a přípravu podkladů pro prezentaci inscenace v médiích);

– sestavení dramaturgické koncepce pro divadelní festival, filmovou přehlídku nebo multižánrový festivalový projekt;

– prezentace vlastní tvorby (dramatický text, adaptace, realizace inscenace);

– překlad divadelní hry.

 

Tematické okruhy pro státní závěrečnou bakalářskou zkoušku

oboru

Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo

 

 

 

  1. DĚJINY SVĚTOVÉHO DIVADLA

 

  1. Antické divadlo.
  2. Světské a náboženské divadlo v období středověku.
  3. Divadlo evropské renesance.
  4. Commedie dell’arte a její následovníci.
  5. Evropské barokní divadlo.
  6. Divadlo období klasicismu a osvícenství.
  7. Evropské romantické divadlo.
  8. Počátky realismu v divadle a dramatu.
  9. Vrcholné projevy evropského realistického divadla.
  10. Překonání realismu. Divadlo v období moderny.
  11. Podoby a proměny divadla evropské avantgardy.
  12. Od epického divadla k politickému.
  13. Od absurdity k chudému divadlu.
  14. Divadlo závěrečné fáze modernismu a divadlo postmoderní.
  15. Současné podoby světového divadla a dramatu.

 

 

  1. DĚJINY ČESKÉHO DIVADLA

 

  1. Počátky české divadelní kultury a podoby středověkého divadla na našem území.
  2. Humanistické a renesanční divadlo na našem území.
  3. Barokní divadlo a drama v Čechách a na Moravě.
  4. Počátky novodobého českého divadla v době osvícenství.
  5. J. K. Tyl a jeho přínos českému divadlu. Zrod a realizace ideje národního divadla v českém divadelním hnutí.
  6. Romantismus a české divadlo.
  7. Nástup realismu na českých scénách.
  8. Česká moderna a její vliv na utváření podoby českého divadelnictví v 90. letech 19. století a v prvních dvou desetiletích 20. století.
  9. Činohra národního divadla za uměleckého vedení Jaroslava Kvapila.
  10. Divadlo a drama v nových podmínkách Československé republiky. Hlavní vývojové tendence v českém divadelnictví mezi světovými válkami.
  11. Česká divadelní avantgarda.
  12. České divadlo v zápase proti fašismu.
  13. Vzestup českého divadla na sklonku 50. let a v 60. letech 20. století (ve srovnání s předcházejícím obdobím od roku 1945).
  14. České divadlo a drama po roce 1989 (ve srovnání se situací v době normalizace).
  15. Současné české divadlo a drama.

 

III. TEORIE DIVADLA A DRAMATU


  1. Pojem divadlo a jeho proměny. Základní předpoklady vzniku a existence divadla. Umělecká specifičnost divadla a jeho místo v rámci ostatních umění.
  2. Čas a prostor v divadle a v dramatu.
  3. Složky divadelního výrazu, jejich hierarchie v divadelním artefaktu. Výstavba inscenace a její složky.
  4. Metody a techniky moderního herectví a jejich představitelé.
  5. Divadlo jako instituce.
  6. Myšlení o divadle. Hlavní představitelé světové a české divadelní teorie.
  7. Mimoumělecké kontexty divadla: divadlo jako sociologický jev, divadlo jako hra a rituál, divadlo jako komunikace.
  8. Specifičnost divadelního textu. Drama, pokusy o jeho definice. Stavba dramatu.
  9. Vyjadřovací prostředky herce (herecká průprava).
  10. Divadelní druhy a žánry, žánry dramatu.
  11. Proměny dramatu. Vývoj dramatu v kontextu dějin divadla.

 

 

  1. DRAMATURGIE KULTURY

 

  1. Co je dramaturgie: definice a smysl pojmu, obsah dramaturgické činnosti, postavení dramaturgie v systému divadla. Dramaturgie divadelní a dramaturgie kulturní.
  2. Dramaturgická volba a umělecký program divadla s přihlédnutím k různým typům divadla.
  3. Proces a harmonogram vzniku divadelní inscenace, podíl a vztah jednotlivých složek v ní (s důrazem na dramaturgickou práci).
  4. Sestavování a tvorba dramaturgického plánu. Získávání informací o dramatických textech, spolupráce s divadelními agenturami, autory a překladateli.
  5. Výběr předlohy (dramatické či literární) pro divadelní inscenaci a další práce s ní (textové úpravy, revize překladu, analýza, interpretace, dramaturgicko-režijní koncepce).
  6. Management divadelní/kulturní akce, spolupráce s médii, redakční práce: příprava a realizace programu, propagačních materiálů a informací po tiskovou konferenci, public relations, reklama.
  7. Festival jako umělecké dílo. Dramaturgie festivalu (divadelní, filmový, hudební a kulturní multižánrový festival).
  8. Fundraising a jeho role v rámci kulturní akce či chodu kulturní instituce.
  9. Práce s publikem. Podstata, cíl, základní techniky a konkrétní příklady uměleckého vzdělávání.
  10. Vztah divadla a filmu. Vztah divadla a rozhlasu.

 

Napsat komentář